Pro Ni

   Tohle jsem kvůli Ní nechtěl psát. Nevím proč, ale cítím, že by si to nepřála. Jenže Jí nemůžu vidět, držet za ruku a musím se z toho vypsat. Potkal jsem Ji. Tu se kterou můžu sdílet to skvělé, i ty největší sračky, můžeme jít mlčky městem s hlavami zvednutými do výšin a jen občas prohodit, že to je ten krásný dům, kdo tam asi bydlel? Podle znaků dole sklář, nad ním malíř, potom sochař a v nejvyšším patře v každém období vážený architekt. Můžeme prosedět celou noc u vína, nebo projít celou Prahu z kopce do kopce. Sednout si pod Metronom. Prosedět hodiny a jen se k sobě tisknout. Sednout si v parku, držet se za ruce a nejít do letního kina na Výstavišti, ale jen si lehnout doprostřed placu, na vyhřátý asfalt hlavami k sobě a hladit se. Hladit se ve vlasech, na rukách, ale nic víc. Jsme přeci jen přátelé. Jenže tohle není jen přátelství. Je to cit. Cit větší než pouhé přátelství. Cítím, že Ona je ta, se kterou chci randit. Ale nedokážu žít v tom mezičase, kdy se Jí můžu dotýkat, ale nemůžu Jí políbit. Jeden polibek, který řekne vše. Nebudeme o tom muset mluvit, jen se políbíme, budeme se hladit ve vlasech po tváři a tisknout se k sobě. S Ní mám pocit, že víc není třeba. Ale možná se to všechno rozplyne. Možná se v tom mezičase rozdělíme. Když jsme se naposledy rozloučili, chtělo se mi běžet, běžet dokud nepadnu na chladnou zem, svět se bude točit a já nebudu moct popadnout dech. Víc se mi chce Jí ale držet. Držet Jí, všechno s Ní prožít. Vrátil jsem se. Stáli jsme na nástupišti jako cizí lidé, protože jsem se bál na Ni jen otočit. Nechtěl jsem se otevřít, měl jsem strach, že řekne ne. Stáli jsme k sobě zády a já sbíral odvahu. Sebral jsem jí, než přijelo metro. Přišel jsem k Ní a vzal Jí za ruku. V tu chvíli se blížil hluk oznamující naše opětovné loučení. Políbil jsem Ji na tvář, rozloučili jsme se a každý jel na svou stranu. Po cestě jsem si pustil playlist od Ní a hrála tam ta písnička. Jaro. Tolik mi Ji připomíná. Ona je jaro. Miluje ho. Další věc co máme společnou. Jarem začíná rok, ne Novým rokem, to všechno ještě spí. A já nevěděl, jestli mám být šťastný, nebo smutný, neznám její odpověď.