Bylo jaro. Ve vzduchu voněly kvetoucí akáty a čerstvě posekaná tráva. Zvuk města se vzdaloval a pomalu ho přehlušoval šum potoka, cvrlikajících ptáků a větvě bříz vlající ve vzduchu při teplém větru. Neměl koho držet za ruku, s kým se smát, ale na tohle teď nemyslel. Užíval si tu rájovitost. Vždycky ho to slovo pobaví, jak se tenkrát platonicky zamiloval do Rájové. Taky jak jinak s takovým příjmením. Dorazí k ohybu potoka, kde je travnatý plácek který je odproštěný od stínu větví. Sedne si na břeh. Sundá boty. Pomalu ponoří chodidla do vody. Žiletky a jehly mu jemně oťukávájí chodidla. To je tak na chlazení piva, řekne si. Lehne si na trávu a zapálí si. I když je to barbarské, strčí si sluchátka do uší a pušťá. Zvuk potoka, větru i ptáků zmizí. Jen slunce pálí dál skrz dým od cigarety. V uších se rozezní stálo prase na terase [Antonín Dvořák - Humoresque No. 7]. I přes otevřené oči si vybavuje představy událostí - utekla mu Káča. Byla noc a chcalo jako z konve. Běhal vesnicí, zmrzlý, promočený a ze všech sil volal její jméno. Měl strach. Měl takový strach, že mu začaly téct slzy. Měl strach z toho, že jí najde v příkopě, stejně jako když jako malý našel toho sraženého psa odnaproti. Běžel, probíhal kalužemi, bahnem, bylo mu to jedno. Najednou vidí tu malou flekatou šmouhu, jak se k němu blíží. Byla to ona. Přikrčil a ona mu celá mokrá, zasraná a smradlavá skočila do náruče. Jakou měli oba radost. Rozepl si bundu a střčil ji pod ní, aby jí nebyla taková zima. Doma ji umyl a zabalil do deky. Ten večer s ním mohla spát v posteli. Dokouřil. Obul se a vyrazil dál. Vzpomněl si na ten dopis. Najednou začala padat voda. To si z toho filmu zapamatoval. Většina lidí tomu říká déšť, ale přitom padá voda - water fall [Paterson]. Najednou vchází do hustého, temného lesa. Zpěv ptáků vystřídalo kvílení polospadaných stromů. Vonící trávu vystřídal smrad zahnívající hlíny. Ledová, křišťálově čistá voda v potůčku se proměnila v bublající dehet. Sluneční paprsky se změnili na šedé stíny. Cesta se zužovala a na něj se tak začaly tlačit suché, neprostupné větve stromů. Boty se lepily do bahna. Už nemohl dál. Zmenšoval se. Začalo mizet i to šedivé světlo. Nemohl popadnout dech. Padnul a zůstal tam ležet. Sám tam ležel ve všech těch sračkách...
Žádné komentáře:
Okomentovat