Vyjde
ven z domu a okamžitě ho srazí k zemi těžký vzduch. Nedá se
dýchat a smrdí jako ponožky po pár dnech v kanadách. Kouká za
jak dlouho mu jede tramvaj, vybíhá. Ujíždí, zase jela o minutu
dřív. ,,To jsou tak zkurvený zákony schválnosti! Když to stíhám
jentaktak, jede dřív, když přijdu o pět minut dřív, má
zpoždění.", říká si. Čeká na další a následně vyráží
přes celé město, do své oblíbené kavárny, kde bude jako vždy
odepisovat na dopisy. Tak rád je dostává... S většinou se nikdy
nepotkal a s některými je v instagramovém vztahu. Stejně jako s
Malinovou. Jsou si dost podobní. Občas si napíší i nějaké
perverznosti, ale rychle si to zakáží. Přeci jen má
přítele. Tedy, perverznosti píše hlavně on, je to přeci
jen prase. Nedávno si psali o jeho práci, jak jí na to
povolání změnil názor k lepšímu. Dostali se až k mrtvolám,
ale utnul to. Nechce jí způsobit noční můry. Sám si ale rychle
vybavil ty nejhorší případy. První mrtvola se kterou se v práci
setkal, ta byla asi nejhorší. Tělo tam leželo dva týdny, než
začalo smrdět až na chodbu. Potom, co se dostali do bytu, vyvalil
se neskutečný puch, hnilobný, štiplavý, okamžitě vyvolávají
dávicí reflex. Měl co dělat, aby se nepozvracel. Dost tomu smradu
odpovídá maso zabalené do igelitu, nechané nekolik dní v
pokojové teplotě. Nikdo by nechtěl ten igelit otevřít a čuchnout
si. Nahé, nafouklé tělo, fialovo-černé barvy s flaškou vodky u
ruky leželo v předsíni, takže se ani nedalo pořádně otevřít.
Když se pokusil protáhnout kolem těla, aby na něj nešlápnul,
málem uklouzl. Tělo už se začínalo ze spoda roztékat. To
nejhorší ale teprve přišlo. Červi. Na mrtvole byli tři
velikosti. V místech se zbytkem údu byli ti střední velikosti,
těch bylo jen pár. Po celém těle se potom nahodile kroutili ti
velcí. Podíval se na čeno-fialovou, nafouklou hlavu. V očních
důlcích ale nebyly oči. Byli tam miniaturní červi. Stovky. Téměř
po okraj zaplňovaly důlky a mrštně se hýbali. Nemohl najít
klíče od bytu a tak musel stát s nohou mezi dveřmi a prahem, aby
se nezabouchly dveře, než přijede koroner. Nekonečné desítky
minut stál v průvanu hnilobného pachu mrtvoly a každou chvíli
sklepával červy z bot. To byl asi jeho nejhnusnější zážitek.
Možná snad ještě když prohrabával gauč pod rozteklou mrtvolou,
v těch tělních tekutinách, jestli náhodou někde není zapadlá
zbraň, jelikož ji zesnulý měl mít doma. Nejhorší mu ale
vždycky přišel ten smrad, jenž nemůže nic překonat.
Najednou letí prudce brzdící, cinkající tramvají a potom přijde
rána. Vidí jak od tramvaje ve smyku klouže Smart jako kulečníková
koule od tága. Pojízdná rakev. Vždycky tomu autu tak říkal.
Řidič Smartu vylézá, oklepává se, je v pořádku. Do kavárny
dojde pěšky.
Žádné komentáře:
Okomentovat