Čte
si o Muskovi, je úžasné co dokázal. Lidi na něj koukají, ale to
je nejspíš kvůli krvavé ráně na čele. Zase si dal do držky, když
uklouzl na kluzké kládě v lese. Dnes se celý den usmívá. Usmívá
se už delší dobu. Po tom depresivním období někoho potkal a
včera ji poprvé políbil.
Mluvili
o malířích, našli společnou lásku v Zahradě pozemských
rozkoší. V Boshovi. Vyprávěl jí o tom jak vyrostl na Dalím, ale
ten už je na ni moc. Chvíli jí vyprávěl o mravencích a berle, o
tom jak se dostali do jeho děl. Po tom, co oponovala, že Dalí je
prostě moc hladký, letmo ji políbil. Napětí náhle opadlo a
začalo se pod nimi vrásnit prostěradlo. Oba jsou mazlové. A
vůbec, když je s ní... musí se stále usmívat. Není na tak
usměvavou bytost zvyklý. Navíc ty dolíčky. Padla půlnoc a ona
musí odejít. Není však popelka, jen mu dala aspoň na chvíli přednost před
prací, musí ještě pracovat na filmu. Doprovodí ji na tramvaj i
když oklikou, protože ta první, noční ujela. Cestou zpět má
chuť tančit a zpívat si Singing in the rain. Když prochází
kolem polorozbořené zídky starého, opuštěného depa, zahlédne
oheň a u něj sedící lidi. Rozeběhne se domů. Sbalí zbytek
vína, přibalí pivo a fotoaparát. Přeleze bránu a vydá se k
ohni. Sedí u něj pár, bezdomovecký pár. Přisedne si k ohni a
zeptá se, zda jim nebude vadit, když si je vyfotí. Vzduchem začnou
lítat otázky proč a na co?! Po vysvětlení jeho lásky k focení
života na ulici dostane povolení. Bez otálení dá páru jako
kompenzaci plechovku s pivem. Začne se vyptávat. Žijí tu už dva
roky, mají plně vybavenou kuchyň, flašky od chlastu používají
na kuželky a čisté ložní prádlo, které vyprané a zabalené,
našli při jednom z pátrání v popelnicích. Pepa, to je ten
výřečnější, zapíná baterku a provádí ho po hale. Sednou si zpět
k ohni. Dokouří cigaretu, dopije víno a rozloučí se. Zamlklá
žena na něj od ohně zavolá: „Měj se krásně, človíčku“.
Nebyli vulgární, nesmrdělo to tam, měli tam čisto, nebyli ožralí
a byli tuze milí. Přeje jim, aby se měli stále krásně. Míří
zpět domů a usmívá se zase o něco víc.
Teď
už ale dorazil do kavárny a otevírá dopis od jeho nejlepšího přítele,
pečlivě zalepený dopis. Je to vlastně jeho jediný dopisovatel,
píše si jen se ženami. Ještě, že má u sebe rybičku, kterou se
snaží jako správný muž mít stále v kapse. Čte, další vlna
štěstí a radosti. Mrzí ho ale, že už se tolik nevídají. Je z
něho snad opravdu pražák? Ne, nikdy! Aspoň prozatím. Koupil tu
sice byt, má tu práci, ale je pyšný na to, co má v občance. Je to
přeci jen jedno z nejkrásnějších měst v Evropě a i když tam
chcípl pes, je to pro něj “doma“. Dopíjí kávu, balí
cigaretu, objednává pivo. Zabíjí čas před sexem na Klinice. Při
té slovní hříčce se usmívá. Jde s kamarádkou na přednášku
o sexu do Šiškovské Kliniky. Přichází už několikátá zpráva,
snaží se s Dolíčkovou domluvit na dalším setkání, na společně
strávené noci, kterou zakončí několikachodovou snídaní. Už
se na to všechno těší, na tu noc, na to, až ji probudí tácem
plným jídla a pití. Tenhle týden to však nebude. Všechny karty
hrají proti, ale vždyť není všem dnům konec. Má najednou na
věci zase pozitivnější pohled.
Uvědomil
si časový posun, nenechal totiž své hodinky podlehnout letnímu
času a tak vybíhá téměř bez placení.
Žádné komentáře:
Okomentovat