Na vysvětlenou

   Fouká až z toho bolí uši, miluje ale když má ošlehané tváře od větru. Jde kolem hor vytvořených kořeny vyvrácených stromů, jde po čerstvé mýtině, všude jsou jen pařezy a bahnité louže. Káča se za ním brodí bahnem stejně jako Artex v Bažinách smutku. Zacykleně šlape na pařez, promočenou trávu, louži, bahno, občas mu větvemi projede noha a nabere do boty vodu... Zase ho to zoufale rozčiluje. Vždycky vykácejí kus lesa, kde rázem vzniknou mokřady, nedá se tam už chodit a moc tam toho taky zrovna nevyroste. Po dlouhé době se šel zase projít, je teď asi spokojený, z čehož se mu začal tvořit tukový výrůstek v oblasti břicha. Kila navíc ho neštvou, štve ho, že mu nezesílí ty tyčky, které mu vyrůstají z trupu. Vzpomněl si na pomatenost přátel z jeho osoby. Většina o tom snad nepřemýšlí, ale někteří přeci jen. Neví, co si o něm myslet. Je strážcem zákona, nebo jeho porušovačem? Snaží se to nějak formulovat, ale nepřichází na dostatečně vysvětlující odpověď. Je prostě jen normálním člověkem, co občas přejde na červenou, nebo v autě pro pět, veze osm lidí. Akorát je jeho prací prosazovat zákon. On ale tu práci má jen jako práci, místo, kde si vydělá na život. To samozřejmě neznamená, že by neplnil pracovní povinnosti, ale jakmile opustí práci, žije ten druhý, normální život. Život pro něj přirozený s tím rozdílem, že ví, co všechno navíc si může dovolit porušit. Nikdy by však neporušil zákon v mezích zdravého rozumu, ba dokonce by proti nějakému takovému porušování zákona zasáhl, nebo se mu snažil zabránit. Zalapá po dechu, fouká tak silně, že se chvílemi ani nemůže nadechnout. Zohýbané stromy na novém kraji lesa, který vznikl po vykácení, vržou a opírají se o hory z kořenů vyvrácených stromů. Začal poletovat sníh. Měl žízeň, ale měl dobrou náladu, věděl, že má skvělé přátele a úžasnou dívku, proto je teď spokojený.