Je
vědro, cpu se kebludnou a mám toho moc na srdci. Hrozně rád to
slovo vyslovuji s “D“, srDce. Filmovka je za mnou. Ač jsem měl
ubytování a akreditaci na vícero dní, vzdal jsem to dřív. Byla
pro mě velkým zklamáním. Mnou oblíbený doprovodný program stál
za starou bačkoru, ne vintage, ale ošklivou, od popelnice. A filmové
sekce mě jako neobdivovatele na jedno brdo točených
amerických klasik, nenadchlo. Horší, ale bylo, že se moraváci
chovají nevstřícně. Chovají se k nám (vše bráno obecně)
čechům jako se češi chovají k přistěhovalcům, jako se západní
svět chová k tomu východnímu, opovržlivě. (Znám samo i vstřícné, skvělé moraváky, ale povětšinou jsou to přátelé, rodina a rodinní přátelé)
Tak, jsme u toho děsivého, uprchlíci, reakce společnosti... Dost mě
to děsí. Děsí mě, že nejspíš velká část populace opustí
to slavné nadávání u piva a začne konat. Už tu máme třeba aktivní anarchisty, kteří podpalují auta a domy. Dle statistik jsme
velice spokojení, máme druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropě
a pořád si stěžujeme, nenávidíme, házíme své problémy na
ostatní. Bojím se teď v práci skoro promluvit, jelikož u policie
(aspoň co já jsem poznal) jsou většinově lidi rasisti,
xenofobové, homofobové... A teď se za břicho popadají u
neetických vtipů a narážek, třeťoříšských představ, atd.
Už jsem za ta léta zjistil, že musím držet hubu, protože
jakýkoli argument není pro takové lidi přesvědčivý a akorát
začnu zapadat mezi jimi nenáviděné.
A
tak jsem konečně pokročil na bytě. Natáhl jsem elektriku.
Spousta suti, vdechnutého prachu, zničených šlach, sprostých slov a popraskaná zeď
u sousedky. To všechno mi dělá radost, protože se vše zase o
něco posunulo. Ale kéž bych měl kopu peněz a mohl jsem to nechat udělat dělníky... Bylo by to HLAVNĚ rychlejší.
Teď
už jdu ale pokračovat ve čtení Zábranského “Martin Juhás
čili Československo“ a dopisovat dopis, abych mohl po dlouhé
době odeslat balíček plný potěšení mé poslední
dopisovatelce.
(bývalá věznice v Uherském Hradišti)
Žádné komentáře:
Okomentovat