Chybí mu. Je pryč dva týdny a hrozně mu chybí. Šel na Komiks a konečně se po pár dnech v ráji ozvala. Psali si, zkoušeli volat, ale nešlo to, nakonec jí poslal ještě hlasovou zprávu, šel si na toiku šlehnout a užít si párty. Celou dobu ale stejně myslel na ni. Ráno už byl z tančení úplně oddělanej, bolela ho každá část těla, ale skvěle si to užil. Když se v poledne vzbudil, cítil následky noci - tanec, fety, spousty cigaret. Z karimatky uprostřed uličky v kuchyni se mu nechtělo vstát, měl těžké nohy, nechtělo se mu dodělávat skříň vedle v místnosti, nechtělo se mu nic. Už ho to sralo, ale neměl sílu to dodělat. Nakonec vstal, vykašlal hleny ze zapálených plic, dal si trochu jídla, oblékl si zaprášené věci a dodělal u skříně aspoň police. Večer ho dohnal hlad, ale doma nic nebylo a obchody jsou zavřené, přeci jen ty svátky člověk nakonec řeší. Začala na něj padat noční obloha. Oblíkl se, na cestu si vzal smutnou náladu, stravenku a drobné. Cestou se zastavil pro závitky a Bránu, a vyrazil na Vítkov. Hlad ho mučil ještě víc, když si v ruce nesl jídlo. Konečně, s tuva hudbou v uších, dorazil na Vítkov. Sedl si a začal jíst, koukal na poblikávající město, myslel na to jak mu chybí spát v horách a těšil se až se vrátí.
