V posledních dnech mluvil hodně o minulosti až ho nejspíš dostihla. Měl
teď pravděpodobně všechno, ale čím dál víc přemýšlí o Samotářích. O tom, jak
tahle země neni až tak zkurvená a lidi rozhodně málo nehulej, ale lidi neví co
se sebou. On to taky neví. Neví co chce, chce vždycky to co nemá. Věčně je v
práci, nebo dospává. Když je s ní, myslí na to, jak zanedbává přátele a utíká
za nimi, když je s přáteli, tak myslí na to, jak zanedbává ji a utíká k ní.
Nikde není na 100 % a když potřebuje být na chvíli sám, trápí ho, že to přijde
právě v okamžik, kdy mají výjimečně chvilku jen pro sebe. Možná ty blbý zvěrokruhy mají něco do sebe a jeho první tetování pro něj nejen hodně znamená, ale taky ho charakterizuje, možná je opravdu vlk (indiánský zvěrokruh). Vlk samotář. Zase se rozkouřil.
Baví ho to, ale je to možná taky trochu forma úniku, jeho terapie. Ví, že mu je
s ní skvěle, a ještě nikdy si s nikým takhle nezapadnul do sebe, žádná nedávala jeho debilní nálady, jenže má den
nejspíš příliš málo hodin.
Chtěl by mít víc času na to co ho baví, na ni, na
všechny kolem, ale nejde to a jeho to tak zahání pátky do černého kouta odkud
se tak těžko dostával. Už chce zase běžet, běžet do kopců až nebude moct
popadnout dech a padne, až bude tak vyčerpaný, že nebude mít sílu myslet na
všechny ty starosti, jen z posledních sil popadne dech a zařve...
