Zvedá
telefon, vyslechne nabídku a bez váhání s radostí kývne. Teď
už jen sehnat auto. Vyzvedává auto, dává nabíjet baterky do
foťáku, bere chlazenou Plzeň, aby spolucestující nepadli horkem
a vyráží. Následuje příjemná, procházková prohlídka
Boleslavy, kambodžský oběd s českým nádechem, koupání v
ledové Jizeře jako Eva s Adamem i když Vašek tam byl taky, při
skoku do vody naráží patou do kamene (druhý den mu pata natéká),
skvělá buchta od babičky, slam a návrat. Zaparkoval auto kde
neměl, ale kdo by to takhle pozdě kontroloval. Odešli na pokračující
kulturní program, kdy ho btzy přepadla únava a tak se všemi rozloučil
a šel spát. Přišel k autu, které však nikde nebylo. Odtahovka!
Zvedá telefon, volá, dozvídá se, že je na odtahovém parkovišti.
Svižnou chůzí jde na tramvaj, protože se blíží půlnoc a on
nechce platit za den navíc, protože přišel o pár minut déle.
Po
cestě hledá na internetech, kolik ho ta hodina parkování v modré
zóně bude stát. Tak to máme 1900,-Kč odtah + 250,-Kč
parkovné/den. Je nasranej, nejraději by rozkopal co mu přinde do
cesty a k tomu se mu tlačí slzy do očí. Uklidňující telefon s tou
jenž může jezdit liberálně na Libertě ho trochu zchladí. Uf!
Začne mu nabíhat racionalita do hlavy a zase kouká na věci
pozitivně. V kapce má litr, který si teď vydělal, takže ho to
nebude zase tolik bolet. Dovybere zbytek, vyzvedne auto a půjde
spát. Po cestě se staví u bankomatu, vytahuje kartu a kouká, že
uvedený litr chybí. Ztratil ho po cestě. Vybírá proto mnohem
větší sumu, svižnou chůzí dorazí před půlnocí na odtahové
parkoviště, platí, odjíždí. Po cestě se rozhodne vrátit mezi
ostatní, opít se a vylézt po lešení na kostel na Strossu. Vezme
marockou cigaretu, jež mu přišla v dopise a šetřil si jí pro nějakou příležitost. Už
jsou to skoro dva měsíce co nekouří, ale tohle si zaslouží
vyjímku. Po cestě se ujistí, že se nevrátí na vyklizené pole a
mezi řečí se zmíní o tom co se mu stalo.
Potom co dorazí zpět
k ostatním na něj padají pohledy psích očí. Všichni mu nabízejí
peníze, aby mu přispěli na ušlou újmu s tím, že za to taky tak
trochu můžou, protože bez nich by nikam nejel. Dojalo ho to a
peníze omítl s tím, že ho můžou pozvat na panáka, což se v
mžiku stalo. Zapálil si onu cigaretu, popíjel vynikající rum a
užíval si atmosféru skvělých, krásných lidí, kterými byl obklopen.
Zbytek večera byl zásobený alkoholem, cigaretami, spoustou objetí,
a prostě to bylo krásné. Když se téměř všichni rozprchli,
chystali se vyrazit na cestu s cílem vylézt na kostel. Potkali však ještě známou, momentálně dámu v nesnázích, jíž se motali nohy a tak si
řekli, že by bylo dobré doprovodit jí aspoň na tramvaj. Na
tramvajové zastávce to ale stále vypadalo, že kůzlecí nohy ji
daleko neodnesou a tak se ji vydali doprovodit až domů. U dveří
jim nabídla azyl, který s lehkým zaváháním přijali. Jedno z
největších gest večera však bylo půjčení kartáčku na zuby.
V posteli dostal prstýnek, kterým otočil jako v Arabele a všichni
najednou spali. Jo a taky mu v noci přistála můra na prstě. Druhý
den si z odtahu auta a smrtelné rány pro peněženku nic nedělal.
Hřál ho jen krásný pocit ze solidarity lidí předchozího večera a těšil se, až se s nimi opět potká...
